Osmák je velmi společenské zvířátko, proto je nejlepší chovat alespoň dva. Nechovejte jen jednoho, nebude nikdy šťastný a navíc se nedožije tak vysokého věku jako kdyby měl kamaráda! Osamělý osmák by také mohl být agresivní. Navíc chování více osmáků je zajímavé pozorovat - často si navzájem čechrají srst, hlavně za ušima a taky když spí nebo odpočívají, tulí se k sobě nebo leží. Doporučuji Vám pořídit si dva nebo více osmáků stejného pohlaví - když budete chovat osmáky obou pohlaví, samičky budou pravděpodobně stále rodit a ve věku kolem roku a půl zcela logicky zemřou (přečtěte si příběh mojí samičky). To byste jim doufám nepřáli, proto chov osmáků vyžaduje více prostoru - mít alespoň dvě klece, zvlášť pro samečky a zvlášť pro samičky, abyste zajistili, že každá samička bude mít mladé maximálně jednou do roka. Co se týče výběru osmáků stejného pohlaví, je to celkem jedno. Zvláště když jsou osmáci sourozenci, snášejí se velmi dobře a téměř nikdy nedochází mezi nimi k nějakým hádkám nebo dokonce rvačkám.

Osmák je spíše denní tvor, nejaktivnější je ráno a večer. Ale neznamená to, že v noci spí, pokud máte lehké spaní, nedávejte si klec do pokoje, kde spíte. Osmáci střídají kratší časové intervaly odpočinku a intervaly kdy jsou vzhůru - a to ve dne i v noci. Občas jsou trochu jako kočky – často odpočívají se slastně přimhouřenýma očima, občas vstanou, trochu se proběhnou a pak zase odpočívají. Osmák je velice zvídavý a lidí se nebojí, je k nim přátelský. Někdy až příliš, třeba zrovna teď, když píšu tento článek, mi náš Bobo pořád okusuje notebook. Ale přestože si osmáci s lidmi rozumějí, nemají rádi, když je někdo pevně drží. Sice se nechají pomazlit, ale ne příliš dlouho. Pokud je potřebujete chytit, dejte ruce spíš pod ně a počkejte, až na ně sami vylezou, což klidně udělají, pokud jsou na vás zvyklí. Přitom na ně můžete tiše mluvit, aby se nebáli. V žádném případě je nechytejte shora nebo zezadu, protože takového stisku se velmi bojí kvůli svým přirozeným instinktům. V přírodě jim totiž největší nebezpečí hrozí ze vzduchu, odkud můžou přiletět draví ptáci.

Pěkná podívaná je panáčkující osmák – když si od vás z ruky bere jídlo. Také mají rádi drbání za ušima. Nemusíte se bát, že by vás pokousali – osmáci sice rozkoušou všechno, co jim přijde pod ruku (vlastně pod zuby), ale lidi nekoušou - když, tak jen velice málo a hravě, ne se špatnými úmysly. Pokud jim ale ubližujete, tak to je něco jiného, pak se budou bránit.

Osmák rozpoznává zvuky a hlasy. Ke svému pánovi se chová otevřeněji, než k cizím lidem a pozná jeho hlas, proto když je vylekaný, tak na něj mluvte aby se uklidnil. Naši osmáci přiběhnou ke dveřím, doufaje že je pustíme ven, hned jak přijdeme z práce domů. Chovejte se k osmákovi vždycky pěkně, protože má dobrou paměť a jak mu jednou ublížíte, bude si to pamatovat a nebude vám už nikdy úplně věřit.

V přírodě
V přírodě si hromadí zásoby jídla ve svých doupatech navzdory mírnému klimatu. Jsou považování za škůdce, protože ničí obilná pole, ovocné sady a vinice. Staví si rozsáhlé rozvětvené nory, které mívají více východů.

Osmáci jsou dychtiví stavaři hnízd. V přírodě si dělají hromádky z větviček a čím větší má osmák hromadu, tím vyšší je jeho postavení ve skupině. V kleci většinou nemá k dispozici větvičky, a proto vezme zavděk vším, co se ke stavbě hnízda dá použít, jako třeba papírky, látky a ubrousky.

Seznamování s jinými zvířátky
Pokud už jednoho osmáka máte a pořídíte si dalšího, neměli byste je hned pouštět k sobě. Nejdřív by si na sebe měli zvyknout. Nejlepší je rozdělit klec na dvě části a nechat je nějakou dobu bydlet vedle sebe, aniž by k sobě mohli. Teprve potom je pusťte k sobě. Někdy se na začátku trošku poperou – nemusíte se hned polekat, oni si jen ujasňují, kdo bude "šéf". Kdyby to trvalo příliš dlouho, můžete ještě vyzkoušet fintu s vanilkovým olejíčkem - vyčistěte pořádně klec a všechno příslušenství nebo ještě lépe přichystejte na seznamování klec kterou ani jeden osmák nezná, nepovažuje ji za své teritorium a nemá ji označkovanou. Pak dejte do písku na koupání trošku vanilkového olejíčku (nebo něco jiného, co je silně aromatické) a nechte v tom oba osmáky vyválet. Když je pak pustíte k sobě, jsou zmatení, necítí žádné pachy a taky se necítí být ve svém teritoriu, proto druhého osmáka nepovažují za vetřelce. Pak se možná nebudou prát a zvyknou si na sebe. Pokud by ani toto nevyšlo, tak se prostě nesnášejí a nemůžou bydlet spolu – to se ale nestává moc často.

Osmák může někdy bydlet i s králíky, činčilami nebo morčaty, ale nejdříve je na sebe nechejte zvyknout stejným způsobem jako dva osmáky a chvíli je pozorujte, abyste zjistili, jestli se neperou. Jen pozor, aby osmáci nejedli něco, co oni nesměji a druhé zvířátko ano.

Velkou chybou je, když si pořídíte druhé zvířátko a tomu prvnímu se přestanete věnovat. Bude pochopitelně žárlit.

Jejich společenská a zvídavá povaha by osmákům mohla být osudná při setkání například s kočkou, proto je k sobě nepouštějte. Osmák z ní totiž nemá strach a klidně k ní přijde a bude ji očichávat. Kočka ho ale považuje za potravu a… (každému je asi jasné, co se bude snažit udělat).

Co dělat když uteče?
Osmáka byste měli občas pouštět, aby se proběhl. Dá se uhlídat, aby neutekl, vlastně ani nemá příliš touhu utéct, naopak se pořád vrací do své klece, protože se tam cítí bezpečný. Spíš se stane, že v rámci prozkoumávání někam zaleze a pak už neví jak zpět. A nebo když ještě na vás není zvyklý, pak se může stát že se někam schová a bojí se vylézt. Tehdy je několik možností, jak ho chytit. A mělo by se to udělat hned, jinak si může ublížit (třeba tím, ze rozkouše kabely elektrického vedení nebo sní jedovatou kytku).

Když máte osmáků víc, tak často osmáka přiláká, když podržíte toho, co vám neutekl, poblíž místa, kde je schovaný "uprchlík". Ten většinou zaleze do nějaké skuliny nebo pod postel, protože osmáci mají rádi tmavá teplá místečka. Jakmile kamaráda ucítí, přijde za ním. Taky ho můžete nalákat na oblíbené jídlo. Nebo položte klec poblíž místa, kde se skrývá. Většinou se do ní vrátí jednak proto, že je to místo, kde se cítí nejbezpečněji a které má rád a pak také kvůli jídlu a pití, protože ví, že tam jídlo vždycky najde.

Zvuky, které vydávají
Osmáci mají velkou škálu zvuků, například samečkové pískají aby se pochlubili když se jim narodí mláďata, nebo pískají po úspěšném sexu a taky po tom neúspěšném, to pak pískají zklamaně. Osmáci také pískají, když je něco hodně vystraší a někdy pískají bez zjevného důvodu, zvláště když máte jen jednoho osmáka (pomůže, když mu pořídíte kamaráda). Ale nedělají to často, nemusíte se bát, osmáci nejsou nijak zvlášť hlučná zvířátka.

Osmáci si projevují náklonnost tím, že si čechrají tlamičkama srst na zádech a za ušima. U toho vydávají zvuk, kterému já říkám bublání. Dá se to popsat jako vrkání nebo švitoření ptáčků. Je to velmi tichý zvuk, který uslyšíte jen když je úplné ticho. Bublají také samečkové, když se chtějí pářit. Mláďátka ze začátku "bublat" neumějí a místo toho tak nějak "popiskujou", zvláště když volají maminku a chtějí nakojit nebo když jsou spokojení.

Kromě těchto milých zvuků dovedou osmáci i nadávat, když třeba dostanou jídlo a osmák, který je "šéf smečky" obsadí misku a nechce k ní nikoho jiného pustit. Nadávání zní trochu jako prskání křečků, trochu jako takové vrzavé písknutí. Tento zvuk dělají osmáci také na vetřelce (cizího osmáka).

Já sama jsem zatím žádné zvuky nenahrála, nemám na to dobrou techniku, tak jsem jich alespoň pár stáhla z jiných stránek o osmácích a jeden mám od Petra, za což mu děkuji :-).

         pískaní (po páření, po narození mláďat) – wav soubor, 13 kB
         bublání (když si čechrají kožíšky) – wav soubor, 65 kB
         vztekání se (Petr dal Darebovi oříšek a pak mu ho zase bral) – mp3 soubor, 410 kB
         další zvuky, co se občas ozývají z klece – wav soubor 203 kB
(Kliknutím na odkaz levým tlačítkem zvuk spustíte, pokud na odkaz kliknete pravým tlačítkem a dáte "Uložit cíl jako...", uložíte si zvuk na váš harddisk)