U nás zatím poměrně neznámé zvířátko se jménem osmák degu (latinsky Octodon degus) většina z vás asi nezná. Což je škoda, protože osmáci jsou skvělí domácí miláčkové, nejsou nijak zvlášť nároční a přitom jsou daleko inteligentnější než většina hlodavců, kteří jsou u nás častěji chovaní, jako například křečci. A navíc je s nimi velká legrace. Nemyslete si, nic proti křečkům nemám, taky jednoho doma mám, ale s osmáky si prostě víc užijete.

Moje seznámení s osmákem bylo úplně náhodné – v restauraci mě oslovila nějaká cizí holka, co už osmáka doma nemohla mít, jestli bych si ho nevzala. Já jsem o tom neměla čas vůbec přemýšlet, a tak jsou souhlasila. A vůbec této náhody nelituju. Máme sice trochu překousané kabely (když na osmáky nedáme pozor) a v noci nemůžeme spát kvůli různým zvukům ozývajícím se z klece způsobeným převážně rachtáním kolotoče (nespěte s osmáky v jednou pokoji), ale na druhou stranu si užijeme spoustu srandy.

Původ
Osmáci byli do Evropy a severní Ameriky přivezeni z Chile, kde žijí od západního pobřeží až po hory Andy. Původní důvod, proč byli ze své domoviny vyvezeni, bylo to, že se na nich v laboratořích zkoumala cukrovka (kvůli jejich špatné schopnosti strávit cukr). V Evropě jsou poměrně rozšíření, v Americe méně, což je zřejmě způsobeno tím, že už se tam dovážet nesmějí. Dají se koupit v některých zverimexech a stojí v průměru od 150 do 200 Kč.

Zajímavost – ocásek
Nikdy nechytejte osmáka za konec ocásku – jako obranu před svými přirozenými nepřáteli je totiž schopen štětičku pustit. Výsledkem je krvavá ranka, která postupně zasychá a asi třetina až polovina ocásku postupně odpadně nebo si jej osmák ukouše. Sice to nemá nějaké vážné následky, ale ocásek už nikdy nedoroste a ačkoli to bude možná vzhledově vadit spíše vám než osmákovi, je zbytečné riskovat zranění, takže se raději ocásku příliš nedotýkejte.
Podívejte se na ukázku, jak potom kratší ocásek vypadá.